V našem klubu podporujeme pohyb už od útlého věku. Proto nabízíme cvičení pro děti od 1,5 do 3 let, které vedou Janča a Verča – maminky malých dětí, které spojuje láska k pohybu a práce s nejmenšími. Ke cvičení se dostaly díky kamarádům z florbalu a neváhaly využít příležitost podělit se o svou radost z pohybu s dalšími dětmi. Jak lekce probíhají a co dětem přinášejí, nám prozradily v rozhovoru.
Florbalový tým mužů FBC VHST Kutná Hora získal v průběhu sezony posilu. Tomáš Dibelka, který má zkušenosti z extraligové Sparty, se k týmu připojil již v prosinci a svůj první zápas v kutnohorském dresu odehrál 7. prosince proti FBC Destila Slavkov. Jak se mu v novém působišti líbí a jaké má ambice? O tom všem jsme si s Tomášem popovídali.
Jak již může pozorný čtenář vědět v Kutné Hoře vznikla nová Amatérská florbalová liga pod záštitou FBC Kutná Hora. Vyzpovídali jsme proti hlavní postavy této ligy Jaroslava Bochníčka (JB) a Jana Duška (JD). Ptali jsme se jak na technické věci týkající se například herního systému, tak i na plány s ligou do budoucna. Více na následujících řádcích.
Nová sezona s sebou ponese řadu změn, které vám zde během letní pauzy představíme. Jednou z nich je i rozšíření trenérského týmu žen o špičkového kondičního trenéra. Je jím Christian Morcillo, který nám poskytl uvítací rozhovor.
Série „Příběhy postupu“ začíná rozhovorem s mužem, který v klubu zastává dvě klíčové role – je hlavním trenérem A-týmu mužů a zároveň předsedou FBC Kutná Hora. Honza Třískala byl u historického postupu do Národní ligy v obou těchto pozicích. V následujícím rozhovoru sdílí své pohledy na uplynulou sezonu, emoce z postupu i to, co podle něj stálo za společným úspěchem.
Honzo, jsi hlavním trenérem mužského A-týmu a zároveň předsedou klubu. Jak jsi sezonu prožíval z těchto dvou pohledů?
Jsou to spojené nádoby. Elitní týmy jsou nejvíce vidět, zároveň jsme klub stavějící na odchovancích, takže se nemůžeš soustředit jen na „áčko“. Krátkodobě to může být fajn, ale dlouhodobě je to cesta do pekla. Jako předseda jsem měl radost, jako trenér asi ještě větší a intenzivnější. Samozřejmě o to sladší to je, že jsem u toho byl přímo na střídačce.
Kdy jsi cítil, že by to letos mohlo klapnout – byl nějaký důležitý moment, kdy sis řekl, že tenhle tým má na postup?
Se vší pokorou jsem to měl v hlavě takto nastavené od začátku – že pokud budeme všichni pracovat, že to zvládneme. Tohle není o náhodě. Dlouhodobou soutěž nepostavíš na náhodě. Play-off může být kruté, ale po prvních dvou fackách jsme to uchopili správně i tam. A jsem přesvědčen, že to byl postup zasloužený.
Po dvou porážkách doma s Vysokým Mýtem to nevypadalo růžově. Co se tehdy v týmu zlomilo, že přišly tři výhry v řadě a obrat celé série?
Z mého pohledu porada s hráči, kdy jsme poslechli tým a připravili ho na cestu, které věřil. A poté pochopení, že bez obrany a nastavení hlavy play-off nevyhraješ.
Do Bílovce se jelo za stavu 1:1, série byla ještě hodně otevřená. Co jsi hráčům říkal před rozhodujícími zápasy venku?
Nemusel jsem toho moc říkat. Po sérii s Mýtem už všichni věděli, že soupeř se sám neporazí a je to o nás. Mým úkolem bylo jen tým na soupeře co nejlépe připravit a podpořit je v tom, co dělají na hřišti.
Jsi trenér, ale zároveň člověk, který tenhle tým a spoustu jeho hráčů formoval už od mládeže. Co pro tebe osobně tenhle úspěch znamená?
Zajímavá zkušenost, kdy z kluků, co chodí na „základku“, si s nimi projdeš pubertou, maturitou, nepostoupíš do extraligy juniorů, ale potom s nimi postoupíš do Národní ligy. A oni už jsou ženatí, mají děti a chodí do práce.
Co podle tebe čeká klub po sportovní i organizační stránce v Národní lize?
Organizačně jsme připraveni. A po sportovní stránce budeme muset být ještě lepší a opět si to odpracovat.
Kdyby ses měl ohlédnout za uplynulou sezonou jedním slovem – jaké by to bylo a proč?
Pracovitost a víra. Kdo chce, pochopí.