Letos trénuješ svůj první rok. Vnímáš zatím nějak posun svých svěřenkyň?
Ano, co se týče florbalového trénování, trénuji prvním rokem. Určitě je vidět, že jsou do toho více zapálené. I to, že už nejezdí domů jenom s prohrami, je jak pro holčičky, tak pro mě obrovská výhra. A není to jenom z mé strany. I rodiče to tak vnímají, jezdí se koukat. Což si myslím, že jako podpora je nejlepší, co může být. Takže posun určitě vidím, a vidím i úsměv na tvářích holek a jak já říkám, s úsměvem jde vše lépe. Takže doufám a věřím v to, že se budeme posouvat výše a výše.
Co tě vlastně vedlo k trénování?
Mám ráda děti a můj sen byl vždy pracovat s dětma, a je jedno v jaké podobě by to bylo. Předat někomu něco ze své vlastní zkušenosti je hrozně příjemný pocit.
Obě tvé děti hrají v oddílu taky. Otevíráte doma florbalová témata?
Ano, syn hraje za mladší žáky, dceru mám u sebe, u elévek. Je to u nás na denním pořádku, jak před tréninkem, před zápasem, tak i po zápasu. I během dne :).
Kdo je trenér a jaké vlastnosti by měl mít?
Trenér je ten, kdo si umí zřídit pořádek. Já jako trenérka budu ráda za kamarádku, jsem pro každou srandu, ale pokud se nebude plnit co řeknu, dokážu i zakřičet. Holky to vědí i možná proto nemáme žádné bariéry mezi sebou. Co se týče vlastností, tak rozhodně by trenér měl mít autoritu, měl by být chápavý a kamarádský. Nikdo přeci nechce, aby na něj pořád někdo křičel.
Děkuji za rozhovor. Přeji hodně zdaru a úspěchu do budoucna.