Míšo, ty jsi dřív asistovala u dorostenců a elévů, nyní jsi již hlavní trenérka dorostenců. Jaký je tvá nejoblíbenější vzpomínka z tvé práce s nimi?

Asi nejde říct úplně nejoblíbenější vzpomínku, je jich hromada. Elévové jsou malý a kouzelný bytosti, kteří se nebojí říct vše naplno, takže tam těch zážitků byla opravdu velká spousta. První rok v klubu s elévy mi opravdu hodně dal, mohla jsem poznat lépe fungování klubu a klubovou trenérskou koncepci a práci. Lépe se ale cítím u těch starších kategorií. Samozřejmě tam ten humor je zase úplně jinde, obzvlášť jako jediná holka v trenérském týmu a u puberťáků. Zažili jsme toho za tu minulou sezónu neuvěřitelně mnoho, dalo mi to spoustu trenérských poznatků jak z florbalové, tak z mentální stránky. Na tuhle sezónu a tým budu vzpomínat moc ráda a hrozně dlouho.

Jak se vyrovnáváš s těžkými situacemi, jako je zklamání hráčů nebo tlak na jejich výkon?

S hráči se snažíme mluvit, myslím, že všechno jim důkladně vysvětlujeme a doufám, že všichni hráči ví, že za námi kdykoli můžou přijít a promluvit si. Zklamání ke sportu patří a je to dobře, tenhle pocit si musí zažít každý sportovec. Důležité je, jaké si z toho vezme ponaučení a jak rychle se z toho oklepe. Co se týče tlaku na jejich výkon, nemyslím si, že by to byla nějakým způsobem těžká situace. Nastavili jsme si nějaký cíl a plán a podle něho jedeme. Po malých kouskách se snažíme dosáhnout větších cílů. Velmi důležitý je zmínit, že kluci si cíl nastavili sami a chtějí ho dosáhnout i nadále. Když vidí, že ty malé kousky doopravdy v zápasech fungují, najednou motivace a odhodlání k lepšímu výkonu je zase vyšší.

Vnímáš posuny svých svěřenců? Pokud ano, popiš je, prosím.

Je to těžké, kluky vidím každý trénink, každý zápas a přijde mi to vesměs pořád podobné... Samozřejmě to ale stejné není, na ten základ stavíme dál a máme na ně pořád větší a větší nároky. Ale když si zpětně vezmu naší startovací situaci v květnu a momentální situaci, tak určitě tam posuny jsou opravdu velké jak z fyzické stránky, tak i z florbalové. Díky odmakané tříměsíční letní přípravě nemáme fyzický defekt v zápasech a florbalové dovednosti posouváme zápas od zápasu výš a postupně ukazujeme, že jsme nebezpečným soupeřem pro všechny týmy. Díky tomu, že máme svého trenéra brankářů na každém tréninku i turnaji, posuny jsou nejvíc vidět na brankářích. Téměř vždy na tréninku máme 3 brankáře, takže prostor pro zdokonalování individuálních potřeb je velký a efektivní.

Kdo je trenér a jaké vlastnosti by měl mít?

Vypůjčím si kousek citátu od amerického trenéra univerzitního volejbalového týmu Marka Pavlika – „Trenérskou práci neberu tak, že jsem šéf. Spíše jsem tam proto, abych si všímal, jak všechny ty části pasují k sobě. Jsem jako uprostřed bouře – a tam by měl být ten největší klid.“ Tím bych asi vysvětlila pojem trenér. Kluci v dorosteneckém věku rozhodně nepotřebují nějakého diktátora, který na ně bude zbytečně tvrdý. Nepotřebují žádného učitele, podle kterého by museli všechno dělat. Je třeba jim nechat prostor pro kreativitu, vlastní rozhodovací proces a řízení hry. Prací našeho realizačního týmu je skládat jednotlivé hráče k sobě podle předností a slabostí, napasovat na jednotlivé lajny herní systém, který jim bude vyhovovat nejvíce a pouze jim udávat směr, kterým by se měli ubírat.

Děkuji moc za Tvůj čas a odpovědi. Ať se daří.