Jaké jsou podle tebe největší výzvy a odměny spojené s trénováním mládeže?

Jako trenéři máme před každým soutěžním ročníkem určité cíle, kterých bychom společně s hráči chtěli dosáhnout. V současnosti je to herní posun mladších žáků. Víme, kde nás tlačí bota a neustále na tom v tréninku i zápasech pracujeme. Určitě nám v tom pomáhá motivační program. Kluci si v rámci tohoto programu začali doma zlepšovat techniku i fyzickou připravenost. A to že se opravdu kluci zlepšují je zároveň největší odměna pro nás trenéry.

Jaká, si myslíš, že je role rodičů ve sportovním vývoji mladých hráčů, a jak s nimi komunikuješ?

Myslím si, že v mladších kategoriích je způsob komunikace trenéra s rodiči naprosto stěžejní. Každý rodič by měl cítit, že o jejich dítě máme zájem. Základem je maximální informovanost prostřednictví schůzek, posílání informací a popřípadě individuálních rozhovorů.

Vnímáš posuny svých svěřenců? Pokud ano, popiš je, prosím.

Vnímám je na každém tréninku. Protože je nás v kategorii málo, tak se dětem můžeme věnovat individuálně. Hlavně základní technika se u většiny kluků zlepšila. Dále celkově lépe vnímáme prostor a spoluhráče. Nejvíce mě těší zlepšení v defenzivní části, kdy inkasujeme daleko méně než na prvních dvou turnajích.

Kdo je trenér a jaké vlastnosti by měl mít?

Měl by to být člověk, o kterého se hráči mohou opřít a kterému věří. Trenér by měl být dobrý motivátor, psycholog. Tréninky dělá zábavně a smysluplně. Důležitá je zpětná vazba od hráčů. Měl by vnímat jejich názory a přání.

Díky za rozhovor, ať se daří!